Tajemné pouto mezi člověkem a přírodou

Tajemné pouto mezi člověkem a přírodou

Tajemné pouto mezi člověkem a přírodou

Peter Wohlleben
319 Kč
369 Kč Ušetříte 50 Kč
Katalogové číslo: 9788088316411
Žánr: Živá příroda
Typ vazby: Pevná s přebalem lesklá
Počet stran: 240 stran
Anotace:

Peter Wohlleben čtenářům opět s využitím nejnovějších vědeckých poznatků a v kontextu svých vlastních zkušeností otevírá oči pro podivuhodné jevy přírody a ukazuje, jak blízcí si my lidé s přírodou jsme a nakolik s ní zůstáváme propojení.

Peter Wohlleben, lesník a ochránce přírody, odkrývá udivující podobnosti mezi člověkem a přírodou - toto prastaré pouto zůstává dodnes neporušené.

  • Mají lidé něco jako sedmý smysl, kterým dokážou vytušit nebezpečí?
  • Dá se říct, že náš čich předčí citlivý čich psa? Proč náš imunitní systém reaguje na barvy a vůně lesa?

A z druhé strany:

  • Je možné, že stromy dýchají?
  • Že u nich lze dokonce změřit něco jako srdeční tep?
  • A měli bychom na rostliny pohlížet jako na inteligentní bytosti?

Náš imunitní systém při procházkách lesem prokazatelně využívá rostlinná antibiotika, která stromy vylučují do ovzduší, aby se tak ochránily před útočníky. A naše smysly nijak nezaostávají za smysly jiných živých tvorů. Podobně jako zvířata, která vnímají zemětřesení a jiné přírodní katastrofy dlouho předtím, než si je uvědomíme my, máme i my lidé sedmý smysl - díky němu se nás někdy například zmocní neklamné tušení, že se na nás zezadu někdo dívá. Čich psů je sice celkově mnohem citlivější než lidský, jde-li však o vůni zralých plodů a ovoce, můžeme na psy dělat "dlouhý nos".

Rostliny a stromy zase mají překvapivě mnoho lidských rysů: Některé rostliny jsou schopné slyšet a rozlišovat neškodné zvuky od zvuků, které znamenají hrozbu, rozpoznávají například jemné záchvěvy chroustajících housenek. Stromy vdechují kyslík obsažený ve vzduchu a využívají jej k získávání energie. Své kořeny používají k ohmatávání i k ochutnávání a pravidelné pohyby, jimiž pumpují vodu kmenem vzhůru, lze ve světě stromů přirovnat k našemu srdečnímu tepu.

Peter Wohlleben nám připomíná, že člověk není rostlinám a živočichům nadřazený, nýbrž zůstává stejně jako všechny ostatní druhy součástí úžasného systému, kde na sobě všichni navzájem závisejí a kde se všichni navzájem ovlivňují - a tomuto komplexnímu působení nedokážeme dosud ani zdaleka porozumět.