RECENZE: Spoluviníci

RECENZE: Spoluviníci

Autor knihy: Jana Vágnerová 

Autor recenze: Hana Večeřová

Hodnocení: 81 %

Kniha Spoluviníci mě upoutala nejen svým přebalem, který je velmi hezky graficky zpracován a úplně vystihuje temnou až zlověstnou podstatu příběhu, za což dávám obrovské plus, ale i anotací, která mi slibovala psychologický thriller. Tento žánr mám moc ráda a nutno podotknout, že jsem neváhala ani na okamžik.

Dalším faktem bylo to, že ačkoliv má autorka ryze české jméno, narodila se v Moskvě, což jsem zjistila poměrně záhy. To mi přišlo natolik zajímavé, že v kombinaci s výše uvedenými důvody jsem se těšila na skvělý psychothriller a tímto děkuji nakladatelství KNIHY FENIX za poskytnutí recenzního výtisku.

A o čem vlastně kniha Spoluviníci je? Psychologický thriller, který vypráví o devíti dlouholetých přátelích, kteří odjedou na zimní dovolenou do hotelu na vrcholku zasněžené hory. Znají se celou věčnost, jsou úspěšní, na první pohled šťastní a těší se, jak si pobyt užijí. Ale po proflámované noci zjistí, že jsou vinou ledovky odříznuti od okolního světa, lanovka nejede, elektřina nefunguje, venku řádí pořádná vánice a hora je tím pádem nedostupná. To by mohlo být skvělé dobrodružství, kdyby ovšem venku kousek od hotelu neležela jedna ze zúčastněných osob probodnutá lyžařskou hůlkou. Přátelé si tedy zapálí svíčky, nalíjí si něco na kuráž a pohlédnou jeden druhému do očí.

Spoluviníci je psychologický thriller, v němž se především bojí každý sám sebe. Staré křivdy vyplouvají na povrch a dozvídáme se o propletenosti vztahů mezi jednotlivými účastníky, kde každý z nich má motiv k vraždě. Kniha začíná prologem, který nás navnadí na celý příběh a je rozdělena do několika kapitol. Příběh začíná pozvolným tempem, kde se seznamujeme nejen s jednotlivými účastníky, ale i s krásou tamních zasněžených hor.

Jak již víme z anotace, parta lidí a dlouholetých přátel si chce užít dovolenou na horách, nicméně tato radost nemá dlouhého trvání, neboť hned druhý den ráno nacházejí mrtvou kamarádku Soňu. Z původního romantického pobytu na horách se rázem stává děsivá noční můra. Mrtvá kamarádka, nefungující elektřina a kvůli sněhové bouři jsou uvězněni v hotelu uprostřed hor bez možnosti jakékoliv komunikace s okolím či možnosti sestupu dolů. A tak se začínají navzájem podezírat. Někdo z nich je vrah. A je to o to horší, že se znají tolik let, že je těžké si něco takového připustit.

Za zády má tmu a zimu a před sebou osm žlutých obdélníků, za nimiž jsou lidé, které už více než dvacet let považuje za své přátele. Běžela by, ale nedokáže se postavit na nohy. Boří do sněhu holé mrznoucí ruce bez rukavic a plazí se k hotelu. A tak se dívá do oken, které jsou tak vzdálené a vidí, jak se její přátelé chystají jít spát, nalévají si poslední whisky, klábosí a vůbec netuší, že ona umírá.

V knize je tedy celkem deset postav, nicméně nejvíc mě zaujaly pouze dvě z nich. K ostatním postavám jsem měla neutrální vztah, protože žádná z nich nevyčnívala tolik, jako právě tyto dvě níže zmíněné.

První z nich je Lora, nejmladší z účastníků a manželka Váni, věkový rozdíl mezi ní a Váňou činí přes dvacet let. Ostatním je většinou po čtyřicítce, takže ji mezi sebe nechtějí přijmout, prostě ji berou jako Váňovu ozdobu, protože jim k tomu dává pádný důvod. Hezká, štíhlá, libující si ve značkovém oblečení, luxusu, ale tím to bohužel končí. Trochu hloupoučká s hysterickými sklony, čímž mě v příběhu dosti iritovala. Vlastně se ani nedivím, že ji moc nemuseli. Já bych s ní nevydržela v jedné místnosti ani pět minut.

Druhou postavou, která mě zaujala, byl Oskar. Ten k partičce nepatřil, byl správce hotelu a staral se o pohodlí těchto hostů, kteří si celý hotel rezervovali jen pro sebe. Oskar byl pro mě docela záhadnou postavou bez špetky smyslu pro humor, o empatii ani nemluvě. Studený jako led s pronikavýma pichlavýma očima a jste si stoprocentně jistí tím, že má se smrtí Soni něco společného.  

Pochopitelně se budou muset obejít bez horké sprchy, když teď nefunguje elektřina. Oskar oznamuje vše podstatné bez přílišné horlivosti. Vzhledem k tomu, co včera v noci viděl z okna haly, může předpokládat, že jeho hosté budou brzy řešit závažnější problémy, než je absence teplé vody.

Odříznutí od světa jsou již tři dny. Nezbývá jim tedy nic jiného, než zapálit svíčky, nalít si whisky a podívat se jeden druhému do očí. Všichni hledají viníka a motiv. Nejprve se zaměřují na Oskara, což je pochopitelné. Je to přece jen cizí člověk. Když ale zjistí, že to udělat nemohl, rázem se letité přátelství ocitá v troskách. Navzájem se začnou obviňovat, staré křivdy vyplouvají na povrch, každý už kope jen sám za sebe a hlídá si záda. Hází jeden na druhého špínu, což v některých pasážích bylo až krajně nechutné.

Příběh graduje, hotel jako takový celkově zhoršuje vnímání skutečnosti. Naprostá izolace, prázdné ložnice, temnota na chodbách, hluché telefony, žádná možnost se odtud dostat a vycpaná zvířata se skleněnýma očima přibitá ke stěnám se spojila do napůl nereálných schizofrenních kulis.

Spoluviníci mne bavili. Tady musím před autorkou smeknout, neboť mistrovsky vykreslila všechny postavy v příběhu. Tak skvělé psychologické profily vidím málokdy. A nejen to, prostředí, do kterého je celý děj zasazen je neskutečně reálné, uvěřitelné a zlověstné. Máte pocit, jako byste tam byli. Taky jsem ocenila autorčinu bohatou slovní zásobu.

Kniha má pozvolný nástup, kde se na začátku seznamujeme s jednotlivými postavami a událostmi, nicméně poté vás kniha pohltí. Příběh je postaven na uvěřitelných základech, má děj a nechybí ani nečekané zvraty. Závěr mě překvapil.

Co mi trochu vadilo, byly příliš dlouhé kapitoly. Dovedu si představit příběh nabitý akcí tak na 350 stránkách, ale jinak nemám autorce co vytknout.

Jana Vagnerová se narodila v Moskvě v roce 1973 ve dvoujazyčné rodině. Vagner není literární pseudonym, ale jméno její české matky, která koncem 60. let přijela do Moskvy, aby zde studovala ruštinu. Jana absolvovala moskevskou univerzitu v oboru management, nějaký čas pracovala jako překladatelka angličtiny, hlasatelka v rozhlase a potom se více než deset let věnovala dopravní logistice a díky tomu projezdila celou Afriku, Evropu a Latinskou Ameriku. Bydlí za městem s manželem, synem a třemi psy.

Pěkná kniha, která by neměla uniknout čtenářům, kteří mají rádi psychologické romány.

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství KNIHY FENIX.

Pokud se rozhodnete knihu Spoluviníci zakoupit, určitě nebudete litovat.

Recenze publikována na: RECENZE KNIHY