Rozhovor se Samem J. Millerem, autorem Poslední civilizace, o světě přítomném i tom budoucím

Rozhovor se Samem J. Millerem, autorem Poslední civilizace, o světě přítomném i tom budoucím

Povídání se známým americkým autorem fantasy a sci-fi románů a krátkých hororových povídek Samem J. Millerem o jeho nové knize Poslední civilizace, kterou všem nadšeným čtenářům utopií a dystopií přinesly KNIHY FENIX.

Příběh Poslední civilizace se odehrává ve světě, který zdevastovaly klimatické války. Země, jak ji známe dnes, byla zničena, lidé vyhnáni ze svých přirozených domovů a přesídleni do uměle zbudovaných měst. Jedním takovým výtvorem je plovoucí město Qaanaaq, pozoruhodný počin mechanického i sociálního inženýrství, který se nachází za arktickým kruhem. Na první pohled se jedná o ideální místo k životu, ale realita je jiná. Město začíná zamořovat zločin a korupce, vznikají třenice mezi bohatými a chudými, a navíc obyvatelstvo decimuje nová nemoc zvaná vlomy, na níž neexistuje lék. Když však do města zavítá nezvaná návštěvnice, žena, která připluje na člunu v doprovodu kosatky a ledního medvěda, věci se dají do pohybu. Co Sama inspirovalo k napsání Poslední civilizace, pozoruhodně palčivého příběhu o politické zkorumpovanosti, organizovaném zločinu, technologii bez otěží, dopadech klimatické změny, genderové identitě, ale i sjednocující síle lidských pout?

Proč se děj knihy odehrává zrovna po klimatických válkách? Proč ne například po třetí světové válce, atomové válce nebo po nějaké strašlivé přírodní katastrofě, která by zničila svět?

Myslím si, že je pravděpodobné, že se kvůli klimatickým změnám, které neustále přetváří podobu světa, právě klima stane hlavním zdrojem konfliktů, jež mohou následně velmi snadno vyústit ve válku. Podívejte se například, jaké světové problémy způsobují uprchlíci, a popřemýšlejte nad tím, co se stane, když stovky milionů lidí budou nuceny opustit největší světová města nebo když budou muset emigrovat kvůli beznaději a hladu, jakmile bude půda pohlcena zvedající se hladinou moře.

Jak vás napadlo zasadit děj svého románu zrovna do Qaanaaqu, technologiemi a korupcí protkaného umělého města, jež lidé vybudovali za polárním kruhem po klimatických válkách?

Mnoho odborníků prorokuje, že se polární kruh, kde je Qaanaaq zbudovaný, stane vlivem tajících ledovců novým místem pro život nebo oblastí obchodu. Rusko na to každopádně sází, neboť se snaží zajistit si kontrolu nad tímto územím vojenskými silami. Přemýšlel jsem proto, jak by mohlo takové nové sídlo za polárním kruhem vypadat. Zvedající se hladiny moře vezmou domovy stovkám milionů lidí, jaké bude tedy třeba postavit město, aby v něm mohli tito uprchlíci žít? Města plovoucí na moři mi připadají jako jedna z přirozených možností a vlastně už můžeme pomalu vidět počátky takovýchto měst.

„Většinu svých fantasy a sci-fi příběhů a hororů píšu se záměrem pochopit věci, které se na světě dějí a které mi připadají děsivé.“

Klima, klimatické změny, globální oteplování a ničení životního prostředí jsou v současnosti jedněmi z nejožehavějších témat. Psal jste knihu se záměrem přispět k diskuzi na toto téma?

Většinu svých fantasy a sci-fi příběhů a hororů píšu se záměrem pochopit věci, které se na světě dějí a které mi připadají děsivé. Poslední civilizace tak vznikla spíše jako moje snaha zmírnit strach, který cítím, když pomyslím, jaké bezprostřední nebezpečí lidem hrozí kvůli klimatickým změnám, než že bych chtěl nějak výrazněji přispět do diskuze na toto ožehavé téma. Kniha má tedy podle mě optimistické vyznění. Popisuje totiž to, co činí lidské bytosti úžasnými – lásku, hudbu, nudle, které si koupíte v pouličním stánku – a jak tyto věci jen tak nezmizí, ať už se v budoucnu stane cokoliv špatného.

 

Jak vnímáte roli technologií? Jsou podle vás pro lidstvo hrozbou, či vidíte větší hrozbu ve zkorumpované politice?

Technologie samy o sobě nejsou hrozbou. Technologie jsou nástrojem, takže to, zdali budou sloužit k dobrým věcem, nebo budou ničit, záleží na tom, kdo jimi vládne. Všechny nové technologie, které vzniknout, budou samozřejmě ovlivněny stávajícím stavem věcí, což je hrozné. Tak například aplikace jako Uber obohacují venture kapitalisty a ožebračují řidiče. Řešení těchto problémů tedy nezávisí na technologiích, ale na politice. Lidé musí změnit status quo. Tímto způsobem byly prováděny pozitivní změny v minulosti. Bohatí a mocní budou stále pokračovat ve vykořisťování chudých a dělat špatná rozhodnutí, která budou ničit planetu, dokud je nepřinutíme, aby se začali chovat jinak. A politika je nejlepší nástroj, jak toho dosáhnout.

 

„Bohatí a mocní budou stále pokračovat ve vykořisťování chudých a dělat špatná rozhodnutí, která budou ničit planetu, dokud je nepřinutíme, aby se začali chovat jinak.“

V knize je řečeno, že Qaanaag „vznikl spontánním spojením thajsko-čínsko-švédských korporací a vládních subjektů“. Proč jste zvolil právě Thajsko, Čínu a Švédsko? Co podle vás tyto státy symbolizují?

Mezi lidmi vládne obecné přesvědčení, že budoucnost bude jednou patřit Číně. Čína dělá mnoho velkých komplexních rozhodnutí, která Spojené státy NEDĚLAJÍ. A když jsem v roce 2015 navštívil Thajsko, říkal jsem si, že Dívka na klíček od Paola Balcigalupiho měla pravdu: tato země přežije a bude vzkvétat, ať se děje cokoliv. A bude tomu tak, protože Thajsko nikdy nebylo kolonizováno a stále má kontrolu nad všemi svými přírodními zdroji. Celkově je Thajsko silným centralizovaným státem s tou správnou mírou nezávislosti vydávat jasná rozhodnutí, co se týče životního prostředí, což takzvané Západní demokracie často nebudou. Volba Švédska pak byla víceméně logická. Došlo mi, že třetí stát bude muset být pro Čínu a Thajsko vhodným partnerem, který se bude muset nacházet zhruba v místech, kde leží Qaanaaq. Švédsko považuji za jednu z mnoha evropských zemí, která činí spoustu dobrých rozhodnutí ohledně životního prostředí.

Proč jsou hlavními zvířecími hrdiny zrovna kosatka a lední medvěd? Co pro vás kosatka a lední medvěd symbolizují?

Lední medvěd a kosatka jsou hrůzu nahánějící stvoření! Zároveň jsou ale také nádherná. Poslední civilizace je tedy takový můj splněný sen – přál jsem si najít způsob, jak se s nimi spřátelit. Zároveň jsou však příkladem, kolik toho můžeme ztratit svým sobeckým a bezohledným chováním vůči přírodě. Žádní živočichové, který způsobí vyhynutí ledních medvědů… pravděpodobně nemohou být spaseni.

 

„Epidemie dokážou o společnosti prozradit mnohé.“

Proč lidé trpí chorobou zvanou vlomy? Co vás inspirovalo vytvořit pro lidstvo zrovna takový druh nemoci?

Jako pro homosexuála, který vyrůstal v době, kdy bylo na vzestupu AIDS, pro mě myšlenka na nemoc, jakou je AIDS, přestavuje zkušenost, která formovala, kým nyní jsem. Vlomy tedy ztělesňují představu, že na světě bude nemoc, která zabije obrovské množství lidí, ale kterou budou mocní a vlivní lidé ignorovat, protože její oběti budou považovat za méněcenné bytosti. Epidemie dokážou o společnosti prozradit mnohé. Epidemie vlomů mi tedy připadala jako dobrý způsob, jak popsat některé aspekty Qaanaaqské společnosti.

 

„Pro spoustu lidí je genderová identita vězení. Tíha předpokladů a očekávání, která se k genderu vážou, může být zničující.“

Povězte mi něco o postavě jménem Soq. Proč o sobě Soq smýšlí jako o androgynní či pohlavně nedefinované bytosti? Proč Soq nechce, aby ho/ji lidé brali buď jako ženu, nebo jako muže, a nechává se oslovovat v neurčitém rodě jako „oni“? Jakou roli podle vás ve společnosti hraje genderová identita?

Tak jako v dnešní době mnoho lidí i Soq mají pocit, že genderové škatulky, které nás dělí na muže a ženy, o nich nic nevypovídají. Soq chtějí, aby je druzí respektovali stejně jako kohokoliv jiného. Chtějí, aby o nich lidé mluvili tak, jak Soq sami uznají za vhodné. Chtějí, aby Soq oslovovali tak, jak si sami Soq určili. Pro spoustu lidí je genderová identita vězení. Tíha předpokladů a očekávání, která se k genderu vážou, může být zničující. Myslím, že je důležité světu ukázat, že lidé jako Soq skutečně existují a že jsou jedineční a úžasní. Je také důležité si uvědomit, že i když jste šťastní a spokojení s pohlavím, s nímž jste se narodili, gender je stále jen společenský konstrukt, který s sebou nese obrovskou míru výsad, ale i omezení. Gender v sobě má stejné množství pozitivních věcí, jako i limitů. Pro spisovatele science fiction je důležité umět si představit budoucnost, v níž lidé budou moci být sami sebou, aniž by se je společnost snažila zaškatulkovat do kategorií, které nenávidí.

Svobodná volba genderu a homosexualita je v Qaanaaqu přijímána velmi otevřeně. Soq dokonce některé postavy obdivují. Myslíte si, že bude společnost v budoucnosti takto tolerantní? Mohli by lidé začít brát LGBTQ identitu druhých jako něco zcela běžného a lidi jako Soq pokládat za inspirativní jedince?

Myslím, že už teď je tady dost těch, kteří obdivují lidi, jako je Soq. Neříkám, že je v Poslední civilizaci LGBTQ identita přijímána úplně všemi bez rozdílu – spousta lidí v mnoha částech tohoto světa budoucnosti má v srdcích zášť a velké množství předsudků –, ale konkrétně v Qaanaaqu mají hlavní postavy co oslavovat. A já chci věřit, že i kdyby budoucnost přinesla mnoho temných a hrozivých věcí a i kdyby klimatické změny zpustošily planetu, svět se také může v mnoha směrech stát lepším místem k životu a že rasismus a nenávist začnou vymírat.

Je váš román spíše utopie, nebo dystopie?

Každá dystopie je pro někoho utopie. Na světě je spousta lidí, kteří žijí v hrozném dystopickém světě plném hladu a násilí a nebezpečí, a pak jsou tu naopak lidé, kteří žijí v utopickém světě, kde si mohou užívat bohatství, moci, výsad a hojnosti všeho. Tak je to dnes, tak tomu bylo v minulosti a je pro mě těžké představit si budoucnost, v níž by to také tak nebylo.

Mnoho spisovatelů do svých knih vkládá své osobní prožitky, sny nebo problémy. Také do svých příběhů vkládáte kus sebe, nebo se tomu naopak snažíte vyhnout? Říká se, že vlastně ani není možné, aby autor do svého díla nevložil i něco ze sebe, souhlasíte s tím?

Pro některé spisovatele může být možné nevložit na stránky kus svojí duše, ale já to nedokážu. V každé mé postavě je kousek mě samotného, a to dokonce (zvláště?) v těch záporných.

Chtěl byste na závěr něco vzkázat svým českým čtenářům a fanouškům?

Chtěl bych říct, že je pro mě velkou ctí, že se má knížka dostala k českému publiku. Jsem z toho opravdu nadšený. Rád bych také čtenáře poprosil, aby mi na knížku napsali zpětnou vazbu. Mohou se se mnou spojit na mém Twitteru @sentencebender nebo Instagramu sam.j.miller, případně mě mohou kontaktovat skrze mé webové stránky a poslat mi svůj názor na Poslední civilizaci. Musím je však poprosit, aby mi psali v angličtině, váš krásný český jazyk bohužel neovládám. 

 

Kdo je autor knihy Poslední civilizace: 

Sam J. Miller je známý americký autor fantasy a sci-fi románů a krátkých hororových povídek. Jeho povídky se objevily v magazínech zaměřených na fantasy a sci-fi, jakými jsou například ClarkesworldAsomovʼs Science Fiction nebo Lightspeed. Za svá díla byl mimo jiné oceněn prestižní cenou Nebula Award, která se od roku 1965 uděluje nejlepším americkým autorům fantasy a sci-fi. Dále získal World Fantasy Award, Theodore Sturgeon Memorial Award či Shirley Jackson Award. Své krátké povídky začal publikovat v roce 2013 a svůj první román s názvem The Art of Starving, za nějž získal cenu Andre Norton Award, vydal v roce 2017. Poslední civilizace je jeho druhým románem. Sam momentálně žije v New York City se svým manželem a věnuje se charitativní činnosti na podporu lidí bez domova.